Tato globální krize je jiná než minulá, a to z důvodu, že při předešlých krizích totiž všechno začínalo propadem finančních trhů a až následné problémy reflektovala reálná ekonomika. Tentokrát to bylo přesně naopak. Koronavirus byl exogenní faktor ekonomického cyklu, čehož důsledkem bylo uzavření ekonomiky ve snaze omezit šíření pandemie. Došlo k tomu v čase, kdy trhy dosahovaly nového historického maxima a na trhu vládla abnormální chuť k riziku.
I když se před časem hovořilo o celoročním poklesu americké ekonomiky na úroveň 5 %, prognózy analytiků se zhoršují a pravděpodobnější je pokles 8-9 %. Na firmy může dolehnout kromě epidemie i vyúsťující napětí mezi Amerikou a Čínou. Tyto dva faktory s největší pravděpodobností zapříčiní nemožnost dosáhnout snížení a následné udržení nezaměstnanosti pod 8 %.
Zajímavostí je poněkud odlišné chování investorů, kteří během krize přesouvají svoje investice do defenzivnějších aktiv. Podle Damodarana je možné, že investoři věří v rychlý návrat věcí k normálu. Lidé se naučili, že jakákoliv korekce by se měla považovat za obrovskou investiční příležitost, takže nikdo nechce zameškat příležitost „naskočit na palubu směřující do nekonečných výšin“.
Nakonec jeho výhled uzavírá s tím, že krize potrvá pět měsíců a on se stále učí: „Je toho stále hodně, co o viru a trzích nevíme.“
Většina analytiků se shoduje, že centrální banky v principu postupovaly správně, když poskytly trhům likviditu, protože bez jejich záchranných programů by přišla vlna bankrotů. Následně by byly potřebné ještě razantnější kroky. Centrální banka jako Fed ve skutečnosti ani nemusela postupovat tak razantně v rámci svých programů, jelikož centrální banky uspokojily trhy a na mnohých místech je nahradili soukromí investoři.
Negativním znamením a ponaučením se může jevit, že investoři si interpretovali intervence centrální banky tak, že cokoliv se na trhu stane, budou chráněni centrálními bankami před ztrátami, zatímco oni můžou riskovat a doufat v zisky. Z toho vyplývá, že přílišné množství záchranných opatření by mohlo vést k morálnímu hazardu a zombie společnostem, což by mohlo narušit budoucí ekonomický růst.
Ačkoliv opatření byla správná, načasování už tak správné nebylo. Vyspělé země v čele se Spojenými státy reagovaly na pandemii pozdě. A i to se projevuje tím, jak prudce v těchto zemích rostou dluhy. Nejvýrazněji klesl produkt a dlouho se tak v poměru k HDP v USA pohybuje na 133 %. To je více jak v Itálii v roce 2018 nebo v Řecku před jeho dluhovou krizí v roce 2010.
I když lidé mají ve zvyku tvrdit, že „trh není ekonomika“, aktiva jako akcie, obligace a majetek mají tendenci odrážet ekonomické hodnoty. Růst HDP se v západních ekonomikách však již desetiletí snižuje. Pokud lidé uvěří, že dominantní příběh je pravdivý, současné vysoké ocenění společností mohou zůstat realitou (příkladem může být společnost Tesla nebo Nikola). Je ovšem možné, že když vzniknou pochybnosti, tak se celý domeček z karet zhroutí zejména proto, že ekonomické základy nepodporují současnou úroveň.
